Vzteklina – problematika vztekliny a její výskyt v České republice

Již na sklonku 19. století byly na nynějším území Čech a Moravy zaznamenány případy vztekliny u psů, koček a jiných zvířat dosahující několik set případů ročně. Ve dvacátých letech minulého století bylo ročně laboratorně potvrzeno 400-600 případů vztekliny. Z toho připadalo 86 % na psy.

V období 1919-1937 zemřelo na vzteklinu v Československu celkem 132 lidí a téměř 25000 jich bylo léčebně očkováno v Pasteurově ústavu v Praze.

Po skončení II. světové války se nákazová situace vztekliny u nás podstatně změnila a těžiště nákazy se přesunulo do volné přírody.

V padesátých létech narůstal význam lišek a liška obecná se stala hlavním šiřitelem vztekliny.

V lednu 1953 byla nařízena povinná a bezplatná vakcinace všech psů proti vzteklině na celém území státu. Vzteklina domácích masožravců poté ustoupila a roční výskyt vztekliny u psů se snížil na minimum. U lišek bylo naopak diagnostikováno až několik set případů ročně.

V osmdesátých létech dosáhla vzteklina největšího geografického rozšíření. S výjimkou několika okresů byla rozšířena na celém území ČR.

Maximální výskyt byl zaznamenán v roce 1984, celkem 2232 případů, z toho 2052 bylo u lišek. Přes určitý pokles počtu případů v dalších létech byla situace nadále nepříznivá.

Výrazný posun v tlumení vztekliny volně žijících zvířat přinesla orální imunizace lišek zaváděná v osmdesátých létech v řadě západoevropských zemí. Princip spočívá v podání očkovací látky ukryté v plastikové ampulce uvnitř vhodné návnady. Při konzumaci návnady a prokousnutí plastikového obalu přichází živý očkovací virus do styku se sliznicí dutiny tlamy a hltanu a navodí stav imunity.

Projekt orální vakcinace lišek proti vzteklině byl v ČR zahájen v roce 1989 v okresech Klatovy, Domažlice a Tachov ve spolupráci s německou stranou. V průběhu dalších let byly očkovací návnady pokládány 2x ročně, vždy na jaře a na podzim, a vakcinované území bylo postupně rozšiřováno. V roce 1993 bylo ošetřeno celé území ČR s výjimkou okresů již nákazy prostých. Orální vakcinace lišek pak pokračovala v různém rozsahu i v dalších letech až do roku 2009, kdy byla ukončena. Celý průběh orální vakcinace lišek v ČR: Orální vakcinace lišek proti vzteklině v ČR – mapy 1989-2009 (434,1 KB)

Od zavedení orální vakcinace v roce 1989 měl výskyt vztekliny v ČR výrazně sestupnou tendenci. Již v roce 1995 poklesl celkový počet pozitivních nálezů o 88 % ve srovnání s výchozím rokem. Tento příznivý trend pokračoval s mírnými výkyvy v následujících letech. V roce 2001 bylo registrováno již jen 35 případů a v roce 2002 pouze 3 případy vztekliny u lišek na okrese Trutnov. Od roku 2002 se na našem území nevyskytl žádný pozitivní případ vztekliny a ČR tak splnila kritéria pro přiznání statutu nákazy prostého státu. Tato skutečnost byla deklarována ve věstníku OIE „Disease Information“ č. 30 z 23. června 2004.

V roce 2015 byl v ČR diagnostikován jeden pozitivní případ vztekliny u netopýra večerního. Vzteklina netopýrů je považována za specifickou variantu nákazy (EBLV 1 nebo EBLV 2, nikoliv RABV) a jejím výskytem není dotčen statut vztekliny prostého státu dle kritérií OIE.

Nadále tedy platí, že od posledního pozitivního nálezu vztekliny u lišek v roce 2002 se až doposud vzteklina v ČR u terestriálních obratlovců nevyskytuje a celé území ČR je uznáno jako vztekliny prosté: Pozitivní nálezy vztekliny u lišek v ČR (118,2 KB)

Vzteklina se, na rozdíl od ČR, nadále vyskytuje v některých evropských zemích. Několik pozitivních případů ročně je hlášeno z Polska a Rumunska. Rizikovou zemí je dlouhodobě Turecko, kde jsou pozitivní nálezy hlášeny prakticky z celého území.

Tabulka: Počty výskytů vztekliny v Evropě

Aktuálně je rizikovým územím také Ukrajina, proto doporučujeme věnovat zvýšenou pozornost sekci Výjimečná situace na Ukrajině. Na začátku dubna 2022 je hlášeno ohnisko vztekliny v příhraničí Ukrajiny s Maďarskem a Rumunskem.

Mapa: Ohniska vztekliny v Evropě

Proto jsou i nadále na celém území ČR vyšetřovány na vzteklinu 4 lišky nebo psíci mývalovití (přednostně uhynulá, utracená zvířata, případně ulovená s indikací k tomuto vyšetření) na 100 km² ve všech okresech dle metodiky kontroly zdraví a nařízené vakcinace na rok příslušný rok.

Zároveň také platí povinné očkování psů, a také lišek a jezevců držených v zajetí, ve stáří od 3 do 6 měsíců proti vzteklině a poté během doby účinnosti předchozí použité očkovací látky přeočkování. Doklad o očkování po dobu platnosti očkování je povinnost uchovávat a na požádání předložit úřednímu veterinárnímu lékaři. Zároveň i nadále platí povinnost neprodleně nechat klinicky vyšetřit psa, který poranil člověka (1. a 5. den po poranění).