Informace o nákaze
Katarální horečka ovcí na sebe poprvé upoutala zvýšenou pozornost v roce 2006, když se v Nizozemí objevil sérotyp 8. Do té doby se mělo za to, že nákaza se týká pouze Afriky, případně jižních států Evropy. Z Nizozemí se pak nákaza postupně rozšířila do okolních států, na sever a východ Evropy a v roce 2008 taky do České republiky.
Od roku 2013 je Česká republika uvedené nákazy prostá.
Katarální horečka ovcí je infekčním onemocněním přežvýkavců a není přenosné na člověka. Původcem katarální horečky ovcí je orbivirus, který patří do čeledi Reoviridae. V současné době je známo 24 zřetelně rozpoznatelných sérotypů BTV1 až BTV24, přičemž některé z nich nejsou nijak epizotologicky významné. V Evropě dnes největší problém způsobují sérotypy BTV1, BTV2, BTV4, BTV8 a BTV16.
V rámci diferenciální diagnostiky je třeba vyloučit nákazy, jako jsou slintavka a kulhavka, příměť pysková, mor malých přežvýkavců a zhoubná katarální horečka (hlavnička).
Klinické příznaky
U skotu mohou být klinické příznaky nevýrazné, a proto se stává významným zdrojem viru a hraje významnou roli v jeho přenášení. Sérotyp BTV8 se ale vyznačuje schopností způsobit u skotu projevy klinických příznaků. Onemocnění se projeví vezikulárními (puchýřky) a ulcerózními (vředy) změnami v dutině ústní a jako vezikulární a ulcerativní dermatitida (zánět kůže), dále koronitidou (otok a zčervenání kůže v oblasti přechodu rohoviny paznehtů a kůže), lakrimací (slzení) a salivací (slinění). Příznaky mohou být podobné jako u ovcí, viz. níže.
Nápadný je pokles produkce mléka. Morbidita (nemocnost) a mortalita (úmrtnost) je nízká. Morbidita se pohybuje kolem 2 % a mortalita kolem 0,3 %.
U ovcí jsou příznaky výraznější (zvláště u jehňat). Průběh může být perakutní až chronický. V případě perakutního průběhu ovce uhyne za 7 – 9 dní od nakažení, a to důsledkem prudkého plicního edému, z nozder vytéká pěnovitý sekret a dochází k udušení. U chronického průběhu může ovce také uhynout během 3 až 5 týdnů od nakažení, a to vlivem následných bakteriálních komplikací, které způsobují hlavně pasterely a následkem celkovému vyčerpání organizmu. Mírný průběh se obvykle v poslední fázi chronického stádia onemocnění zvýrazňuje a urychluje. Virus poškozuje cévní endotel a tím se vytvářejí v krevním řečišti sraženiny, důsledkem toho vzniká kongesce (městnání krve), edém (otok), hemoragie (krvácení), zánět a nekróza (odumření tkáně). Inkubační doba je u ovcí 4 – 6 dní. Prvním příznakem po uplynutí inkubační doby je stoupající tělesná teplota, 40,5 až 42°C. Za dva dny od počátku zvýšené teploty dochází k otokům pysků, nozder, líce, víček a mezisaničí, někdy také uší. Dále ke kongesci dutiny ústní, nosní, spojivky a v oblasti paznehtů. Z nozder vytéká zvýšené množství sekretu, který se později stává mukopurulentní (sore muzzle – hnisavá tlama). Zvířata jsou apatická. Protože je dutina ústní značně bolestivá, ovce při přijímání potravy drží krmení chvíli v tlamě bez žvýkání a to proto, aby došlo k provlhčení a tím k změkčení krmiva. Při žvýkání může docházet k výtoku pěny z koutků pysků. Na sliznici dutiny ústní a nozder jsou vidět drobné krváceniny. Tam, kde dochází ke tření zubů o jazyk a sliznice pysků je možné zjistit ulcerace. Může dojít k otoku jazyka, který se stane cyanotickým (blue tongue) a k jeho vyčnívání z dutiny ústní. Zvířata se pohybují obtížně důsledkem zánětlivých změn v oblasti paznehtů, kde můžeme pozorovat červeno-fialový oteklý pás na rozhraní rohoviny a kůže. Morbidita je kolem 3,5 % a mortalita cca 1,5 %.
Přenos
Virus katarální horečky ovcí je šířen vektorem, kterým je hmyzí přenašeč – tiplík rodu Culicoides.
Na jihu Evropy přenáší nákazu teplomilný druh tiplíka Culicoides imicola, který vyžaduje dlouhodobě průměrnou teplotu nad 12°C. Virus pro množení v přenašečích vyžaduje teplotu nad 15°C. Culicoides imicola se nevyskytuje v ČR, protože potřebuje ke svému vývoji vyšší teploty, ale vyskytují se zde další potencionální přenašeči, nejčastěji C. obsoletus, C. pulicaris groups a C.impunctat.
Virus může být šířen semenem býků, které obsahuje infikované erytrocyty (červené krvinky) nebo leukocyty (bílé krvinky). Experimentální studie prokázala, že 30 % jalovic inseminovaných BTV kontaminovaným semenem se staly viremické.
Více informací ohledně katarální horečky ovcí najdete na stránkách Komise:
http://ec.europa.eu/food/animals/animal-diseases/control-measures/bluetongue_en
Legislativa vztahující se ke katarální horečce ovcí:
- nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429 ze dne 9. března 2016 o nákazách zvířat a o změně a zrušení některých aktů v oblasti zdraví zvířat (právní rámec pro zdraví zvířat). (konsolidované znění zde: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX%3A02016R0429-20210421&qid=1638429725739)
- nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 2020/689, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/429, pokud jde o pravidla pro dozor, eradikační programy a status území prostého pro některé nákazy uvedené na seznamu a nově se objevující nákazy. (konsolidované znění zde: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX%3A02020R0689-20210421&qid=1638429593923)
Aktuální nákazová situace v Evropě
V roce 2020 se ohniska katarální horečky ovcí potvrdila v mnoha státech v Evropě (Itálie, Španělsko, Portugalsko, Řecko, Kypr, Malta, Francie, Německo, Švýcarsko, Belgie, Chorvatsko, Rumunsko a Bulharsko). Uvedené státy spadají do uzavřených pásem (ochranné pásmo a pásmo dozoru), která zahrnují území o poloměru 100 km (ochranné pásmo) kolem každého zamořeného hospodářství a území 50 km za hranicí ochranného pásma (pásmo dozoru).
Ohniska katarální horečky ovcí v roce 2020
Celkem 1 114 ohnisek: Belgie 5, Bosna a Hercegovina 2, Bulharsko 14, Chorvatsko 37, Francie 79, Německo 2, Řecko 377, Itálie 114, Lucembursko 31, Portugalsko 3, Republika Severní Makedonie 404, Srbsko 9, Rumunsko 1, Španělsko 32 a Švýcarsko 4
Zdroj: ADNS
